Když byla dcera malá (1 -2 roky), dělala všechno naopak. Řekla jsem ji, nesahej na světýlko. Ona ho shodila. Nešlapej do kaluže. Cákla tak, že mě postříkala. Když jsem ji plácla na zadeček, urazila se a nebavila se se mnou. Někdy zase křičela přes celý obchod a dělala mi ostudu. Popravdě jsem z toho byla hodně nešťastná. Všichni okolo mi to vyčítali. Každý z nich by to zvládl lépe. Komu se nenarodí živé a dominantní dítě, ten to nikdy nepochopí. (Nikdy by mě nenapadlo, že z ní vyroste plachá a nesmělá slečna.) Nakonec jsem vymyslela pohádku a hru o Emě naopak. Kterou jsme hráli tak dlouho, až jí ty naschvály omrzely.
Když jsem uviděla tento Belletčin střih, zavzpomínala jsem na ty dávné časy, kdy jsem si připadala tak bezmocná a unavená. Teď bych se do té doby hrozně ráda vrátila a vše řešila s nadhledem, který si většina učitelů časem vytvoří.
Přeji Vám všem krásné Velikonoce. Užijte si každou chviličku se svou ratolestí, protože čas hrozně rychle letí a nic už nejde vrátit zpět.