Návrat

Po dvouletém odmlčení jsem se rozhodla pro návrat k tomu, co mě baví. Je těžké vysvětlit, proč jsem nepsala, přestože jsem stále šila, důvodů je několik:

1. Začali jsem stavět dům a časů jsem měla málo. Pokud něco nedělám pravidelně, pak to pro mě pozbývá smysl. 

2. Navíc, to, co tu vkládám je spíš taková fotogalerie, ke které se ráda vracím asi jen já. Nejsem žádný velký pisálek. Pokud se srovnám v mou kamarádkou Evou, která dokáže zajímavě popsat i psí prd, pak jsem opravdu břídil. Máte-li chuť se začíst, určitě se pobavíte u její psí smečky.

3. Je už to dávno, co jsem se přidala k akci Loudavý pešek a těšila se na překvapení, které se žel změnilo v potrhaný a křivý top. Cítila jsem se zklamaně a zároveň jsem neměla chuť organizátorce kazit radost. Chtěla jsem se chvíli jen odmlčet a zase něco napsat, až to přebolí. Ale někdy je lepší napsat hned pravdu, tím se člověku uleví. Celou situaci nejlépe vystihuje známé pořekadlo z filmu - Jak utopit doktora Mráčka: Co si neutopím, to nemám. :-))) Tak nebudu topit, ale šít.

Tento víkend jsem se vrhla na dva polštáře. Ten první je pro Michala do školní tomboly na ples. Použila jsem výšivku Urbanthreads. Upřímně jsem do tohoto stylu zamilovaná a nejraději bych si je koupila všechny. Tak možná časem... :-)

Druhý polštář je vlastně třetí. :-) Ten opravdu druhý jsem nestihla nafotit. Putoval do nemocnice k mamince ještě skoro horký a myslím, že potěšil. Pak mě napadlo ušít ještě jeden pro pana doktora. Tak snad se neurazí, neboť forma poděkování je trošku odlehčená.

Krásný víkend, jdu vyhlížet jaro. :-)

Šikovný kamarád je k nezaplacení

Možná už to vypadá, že skoro nic nešiji. Opak je pravdou, šití opravdu nezanedbávám, jen málo fotím. Hlavně fotky vánočních dárků jsem ještě nestihla udělat, tak je dodám později.

Jeden z kamarádů mi ještě na posledních pár dní rozjel vyšívací program Era a tak propuklo mé vyšívací šílenství. U programu jsem strávila téměř celé svátky a výsledek se dostavil. Nejprve jsem se zamilovala do podšálků, které Martina vytvořila. Pokud máte zájem a vyšívací stoj, můžete si tuto taky výšivku stáhnout u Leničky. Já jsem ji trošku obměnila a vznikly tyto podšálky:

Zítra jdeme s Míšou k zubaři, ulomil se mu velký kus zubu a on se bojí trhání. Tak jsme jeden podšálek ušili i pro pana doktora. 

Zub za zub! :-) Snad to zítra bude bezbolestný zákrok.

PS: Možná je dobře, že mi končí licence, jinak bych se od vyšívání příští rok neodtrhla. :-DD

Softshellová

Kdysi dávno jsem Míšovi na kalhoty objednala softshellovou látku. Čas hrozně rychle běží a chlapec nám povyrostl. Dneska by z toho byly jen kraťasky. Co teď s ní?

Taky jsem potřebovala nějakou nepromokavou tašku k venčení Žanetky a vlastně i do práce. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč nikde nejsou tašky ze shoftshellu. Alespoň já jsem je ještě nikde neviděla. Pokud to někdo ví, budu moc ráda, když mi to prozradí.

Taky jsem dumala nad tím, jakou podobu jí dopřát. Nakonec to ovlivnila Bellet a Lenka. Ještě, že mám "virtuální" kamarádky. :-)

Dneska jsem si ji vzala do práce a kolegyně jí chce taky. Tak to nebyl asi zase tak hloupý nápad.  :-)

Prázdninové zahálení

Po delší odmlce zdravím všechny švadlenky. Prázdniny byly krásné, ale krátké. Užila jsem si je na chatě bez internetu a stroje. Za to jsme o sto šest dováděli s Žanetkou, co to jen šlo. :-)

Návrat domů nebyl moc radostný. Hned první den se mi pokazil notebook a Žanetka se začala podivně hrbit. Časem jsme zjistili smutnou diagnózu - luxace pately. Bude muset jít na operaci obou kolen. :-(

A tak teď "depku" zaháním šitím.

Dcera si přála pytlík na úbor:

Taška k narozeninám pro tchyni.

 Pytlíček na pexeso pro Marušku:

Obal na knihu pro velkou čtenářku Kačenku:

A ta je pro mě, náplast na bolest:

Hezký podzim a ostré jehly Vám všem. :-)

Hurá na prázdniny.

Čas hrozně rychle běží. Mi určitě rychleji než dětem. Včera byly Vánoce a zítra si jdou pro vysvědčení. Letos jsem chtěla trošku překvapit a tak jsem našila nějaké polštáře.

 

Ten poslední je pro učitelku chemie. Snad se budou líbit. 

Přeji Vám všem krásnou dovolenou plnou sluníčka, odpočinku a dobré nálady.

Dvoukomorová

Když Belletka vyhlásila, že se bude šít dvoukomorová taška, věděla jsem , že to výzva, které se chopím. Tak je dobojováno. Sice má své mouchy, ale zvládla jsem ji. Je pro syna do klavíru na noty. Výšivku si vybral sám. Našel ji u Lenky a prostě ji musel mít.