Narozeninový

Tento příspěvek je tak trochu chlubící, narozeninový. K letošním narozeninám jsem čekala strusku. :-) Letos potřebujeme postavit plot a příjezd pro auto. Byla jsem však velmi mile překvapena. Splnil se mi sen a mám svůj vlastní šicí koutek. :-DD

Radost nebrala konce. Po velkém uklízení jsem se dala do práce. Protože mám narozeniny dohromady s dcerou, vznikly kabelky dvě. Moje je ta decentnější, kytičková. 

Pokud jste dočetli až sem, přeji Vám ostré jehly a krásné jaro.

Návrat

Po dvouletém odmlčení jsem se rozhodla pro návrat k tomu, co mě baví. Je těžké vysvětlit, proč jsem nepsala, přestože jsem stále šila, důvodů je několik:

1. Začali jsem stavět dům a časů jsem měla málo. Pokud něco nedělám pravidelně, pak to pro mě pozbývá smysl. 

2. Navíc, to, co tu vkládám je spíš taková fotogalerie, ke které se ráda vracím asi jen já. Nejsem žádný velký pisálek. Pokud se srovnám v mou kamarádkou Evou, která dokáže zajímavě popsat i psí prd, pak jsem opravdu břídil. Máte-li chuť se začíst, určitě se pobavíte u její psí smečky.

3. Je už to dávno, co jsem se přidala k akci Loudavý pešek a těšila se na překvapení, které se žel změnilo v potrhaný a křivý top. Cítila jsem se zklamaně a zároveň jsem neměla chuť organizátorce kazit radost. Chtěla jsem se chvíli jen odmlčet a zase něco napsat, až to přebolí. Ale někdy je lepší napsat hned pravdu, tím se člověku uleví. Celou situaci nejlépe vystihuje známé pořekadlo z filmu - Jak utopit doktora Mráčka: Co si neutopím, to nemám. :-))) Tak nebudu topit, ale šít.

Tento víkend jsem se vrhla na dva polštáře. Ten první je pro Michala do školní tomboly na ples. Použila jsem výšivku Urbanthreads. Upřímně jsem do tohoto stylu zamilovaná a nejraději bych si je koupila všechny. Tak možná časem... :-)

Druhý polštář je vlastně třetí. :-) Ten opravdu druhý jsem nestihla nafotit. Putoval do nemocnice k mamince ještě skoro horký a myslím, že potěšil. Pak mě napadlo ušít ještě jeden pro pana doktora. Tak snad se neurazí, neboť forma poděkování je trošku odlehčená.

Krásný víkend, jdu vyhlížet jaro. :-)

Moje nejoblíbenější

Tuto tašku jsem šila před měsícem na koncert Gospelu. Nenafotila jsem jí hned po ušití, protože jsem jí dokončila na poslední chvíli a hned jsem letěla na koncert, pak jsem na nějaké focení úplně zapomněla. 

Stejně neodolám a musím se pochlubit, protože je to zatím moje nejoblíbenější kabelka. Na fotkách je vidět, že je taška používaná, snad jí to neubralo na kráse. 

 :-)

Šikovný kamarád je k nezaplacení

Možná už to vypadá, že skoro nic nešiji. Opak je pravdou, šití opravdu nezanedbávám, jen málo fotím. Hlavně fotky vánočních dárků jsem ještě nestihla udělat, tak je dodám později.

Jeden z kamarádů mi ještě na posledních pár dní rozjel vyšívací program Era a tak propuklo mé vyšívací šílenství. U programu jsem strávila téměř celé svátky a výsledek se dostavil. Nejprve jsem se zamilovala do podšálků, které Martina vytvořila. Pokud máte zájem a vyšívací stoj, můžete si tuto taky výšivku stáhnout u Leničky. Já jsem ji trošku obměnila a vznikly tyto podšálky:

Zítra jdeme s Míšou k zubaři, ulomil se mu velký kus zubu a on se bojí trhání. Tak jsme jeden podšálek ušili i pro pana doktora. 

Zub za zub! :-) Snad to zítra bude bezbolestný zákrok.

PS: Možná je dobře, že mi končí licence, jinak bych se od vyšívání příští rok neodtrhla. :-DD

Další softshellová

Zadání znělo: Velká, cestovní taška, jednoduchá a černá. 

Šila jsem ji pro odrostlou dceru mé "šéfové", která se jmenuje Barča. Je to obr. Má 50*45 cm. Moc jsem se bála, že se nebude líbit, ale bylo to zbytečné. 

Když ji viděla mamka, objednala hromadu softshellu a já teď budu šít tašky celé rodině (a to já ráda). :-)

Čas běží a Vánoce se blíží...

... proto jsem ušila pár věciček do našeho obývacího pokoje z kolekce, která mě uchvátila už loni. Asi mi chyběla ta pravá inspirace, protože původně vznikl jen tento polštář.

Letos jsem uviděla u Bellet tuto hvězdičku a hned se na ní vrhla. 

Nakonec jsem sadičku rozšířila o prostírání a Vánoce můžou začít. :-)

Jak jsem šila LOUDAVÉHO PEŠKA

Na tento projekt jsem narazila někdy v únoru. Nadchnul mě natolik, že jsem se ihned přihlásila. 

Pokud nevíte, jak se šije Pešek, mrkněte na tento odkaz.

Na cestu posílala tento bloček, srdce mého quiltu, a tím začalo mé celoroční dobrodružství.

Pešek se vydal na dalekou a dlouho cestu, obíhal šest švadlenek. Příští týden by mi měl dojít celý top deky ve tvaru čtverce asi 140 cm veliký. Už se ho nemůžu dočkat. :-)


Také já jsem nezahálela, každý druhý měsíc jsem došila kousek quiltu a poslala ho další švadlence.

Neskromně se pochlubím tím, co jsem ušila. Moje část je pochopitelně ta krajní. :-)

V druhém kole jsem šila rámeček. Myslím, že ho ta žlutá barva rozzářila.

Tady jsem přidávala Drážďanské talíře. No, vlastně jen půlky. :-)

Ve třetím kole jsem dlouho sháněla batikovanou látku. Nakonec jsem ji sehnala u paní Březinové a bylo rozhodnuto. Přiznám se, tento quilt je můj favorit. Moc se těším na celý top. Je přesně podle mého vkusu. Hned bych si ho nechala.

Ve čtvrtém kole jsem se rozhodla pro Anetky. Tady jsem si vůbec nebyla jistá, jestli se mi podařilo udělat majitelce radost, protože byl určen pro její dceru. Když jsem se na něj po došití podívala, mám pocit, že je spíš pro někoho staršího. Snad se na mě nebude zlobit.

Poslední top byl moc krásný, už když mi došel. Doslova mi vzal dech. Skoro jsem se bála, že ho pokazím. No, není roztomilý?

Teď už mi nezbývá, než jej v pondělí poslat na jeho poslední cestu k majitelce a čekat na ten svůj. Abych byla upřímná, těším se i bojím jako malá holka. Snad mě nezklame. 

Určitě se Vám s ním pochlubím a pošlu odkaz na ostatní deky. A že jich bude. Šilo nás 6 švadlenek v 6 skupinkách, což je dohromady 36 dek. To budou letos krásné Vánoce. :-)